Novoroční předsevzetí a jak na ně

Novoroční předsevzetí a jak na ně

Zahodit cigarety, shodit kila, více sportovat, zdravě jíst i pít, ovládnout cizí jazyky…to je nejčastější pětka rozhodnutí, která každoročně provází mnohé z nás během prvních lednových dní. Dle nedávné britské studie si novoroční předsevzetí dává každý rok až polovina celosvětové populace. A výsledky za 365 dní? Čas uteče jako voda, a s ním se často vytratí i naše plány. Novoroční předsevzetí tak nakonec stoprocentně dodrží pouhých 22% lidí! Dvě třetiny vyprchaných snů a vizí…jednoduše zmizí! Tuhle negativní statistiku je na čase obrátit, co říkáte?

Plánovali už staří Římané

Novoroční předsevzetí zdaleka nejsou jen berličkou moderní doby! Tato tradice sahá až do starověkého Říma – vůbec první nový rok byl oficiálně slaven v roce 190 př. n. l. 1. ledna obnovovali nejvyšší představitelé Říma svá předsevzetí zůstat loajální vůči republice a přísahali věrnost císaři. Slib byl součástí velké ceremonie, jejímž účelem bylo každoročně upevnit vazby mezi občany, státem a bohy – a to především jedním z nich: římským bohem dvou tváří, hledícím do minulosti i budoucnosti, bohem změn, začátků i konců: Janusem. Že vám tohle jméno cosi připomíná? Není divu, právě podle tohoto boha totiž Římané nazvali první měsíc svého kalendáře, Januarius, v angličtině January, tedy leden. Kdoví, zda pak měli ve starověkém Římě podobné potíže svá předsevzetí dodržet? Těžko říct...jedno je ale jasné: tam, kde kdysi dohlížel císař, máme my dnes ke kontrole jen sami sebe.

Boj vůle s pohodlností

A v tom je právě ten zakopaný pes…tedy v nás. V prosinci má každý plán jasné obrysy a racionální základy, ale přijde leden a ukáže „naši pravou tvář“, lépe řečeno obě naše tváře. „Člověk není homo ekonomikus, nejedná vždy promyšleně a racionálně,“ vysvětlují Richard Thaler a Cass Sunstein, behaviorální ekonomové, v knize The Nudge. Většina průměrné populace tak má své cílevědomé, svědomité a racionální já, stejně jako v ní dřímá i ta pohodlnější, požitkářská a svým způsobem sobecká polovička. Tak to je a bude, a tak je to i správně. S oběma „já“ je jen třeba vždy počítat, což platí i pro rozhodování k velkým změnám. Není to velká věda ­– plánovací „já“ totiž může své lenivé dvojče docela snadno obelstít. Odborníci se shodují, že základem je nesnažit se o okamžité zásadní změny, ale směřovat spíše k postupnému přetváření dlouhodobých návyků, které pak mohou přinést další změny. A pravidlo číslo jedna na této cestě zní: jít krok za krokem a lenivějící „já“ za každý, byť sebemenší, úspěch odměňovat.

Nespoléhejte jen sami na sebe

Nebojte, nejste v tom sami. Jak ukazují dosavadní procenta úspěšnosti, se splněním předsevzetí do nového roku bojuje téměř každý. Tak proč toho nevyužít a nepodpořit se, zvlášť když sdílení má v tomto ohledu svou důležitou roli. Přirovnání v knize Happier (Šťastnější) to dokazuje – psycholog Tal Ben-Shahar v ní radí: Představte si, že putujete životem s batohem na zádech a přijdete ke zdi. Přelézt ji nebude jednoduché. Vzdáte se a půjdete zpět, nebo vezmete batoh a přehodíte jej na druhou stranu zdi, čímž se sami sobě zavážete ke zdolání překážky? Tak přesně takto funguje sdílení plánu s okolím – jako motivace. Možností je hned několik, na internetu dokonce existují skupiny tyto účely. Jistě se ale shodneme, že podpora od těch nejbližších je vždy silnější než ta virtuální, což nakonec platí i o výsledné motivaci.

Tak co, jdete do toho? Hodíte s námi batoh za zeď a pustíte se do souboje lenocha s pracantem, co dřímají v každém z nás? Za rok ve stejný čas na stejném místě se sejdeme a povíme si výsledky.

A pokud se vaše plány na změny týkají vaší pleti nebo postavy – můžete se spolehnout, že stoprocentní podporu najdete u nás v Mediestetik.

#newyearresolution # jaknanovyrok # takpocelyrok # psychologie # predsevzeti

Kontaktujte nás

vyberte soubory